Hvězdy nám nepřály

4. října 2014 v 19:40 | Sarah |  recenze

Hvězdy nám nepřály, v anglickém originále The Fault in Our Stars, je kniha amerického
spisovatel
e vydaná v lednu 2012. Příběh vypráví šestnáctiletá dívka trpící rakovinou
jménem Hazel, kterou její rodiče nutí, aby chodila na setkání podpůrné skupiny, kde se
následně potkává a zamiluje do sedmnáctiletého Augusta Waterse, bývalého hráče
basketbalu, který v minulosti také trpěl rakovinou. (Wikipedie)



K přečtení tomuto románu mě přivedlo zjištění, kolika teenagerům v mém věku se kniha líbila (zvlášt mě překvapilo, že se mezi těmi našli i chlapci). Hazel Grace Lancaster je mi blízká svou povahou a její vyprávění mě zaujalo už ze začátku. A Augustus Waters? Toho si snad oblíbí každá. Ona měla rakovinu ve čtvrtém stádiu, on ztratil kvůli rakovině jednu nohu. Potkali se V doslovném srdci Ježíšově a zamilovali se do sebe. A jako víceméně každý milostný příběh, i tento končí smrtí. Oba je fascinuje kniha Císařský neduh, knihanapsána dříve geniálním Peterem van Houtenem, dnes 'poloprofesionálním zklamávačem', čímž se on sám prohlásil.


"Maybe OK will be our always."
(Schválně ponecháno v angličtině, protože česká varianta se slovem dobrý mě opravdu vytáčí :D)

Tato kniha ale není jen o lásce a smrti. Na všech 240 stranách nás provází Greenovy myšlenky a pohledy na život. Donutí vás se nad nimi zamyslet. Jedna z věcí, které na knize obdivuju nejvíc, je smysl pro humor, který obohacuje všechny Hazeliny a Augustovy dny, a u některých výroků jsem se upřímně zasmála. Nechybí zde ani černý humor.

Hazel: "Je to hlavně tím, jak je sexy."
Augustus: "Může to ostatní oslepovat."
Hazel: "Třeba našeho kamaráda Izáka to oslepilo určitě."

Hazel: "Jestli chceš, abych byla "skoro dospělá", tak mi pořiď nějaký falešný doklad, abych mohla chodit do klubů, pít vodku a brát marjánku."
Hazelina máma: "Tak především, marjánka se nebere."
Hazel: "Vidíš, a to bych právě věděla, kdybys mi opatřila tu falešnou legitku."

Film se stejnojmeným názvem, kde Hazel Grace ztvárnila Shailene Woodley a Augusta Ansel Elgort, jsem si o něco málo později pustila také. Oba dva herci jsou sympatičtí, ale Augusta jsem si představovala trochu jinak. Smekám před režisérem, film se opravdu velmi podobá knize (až na pár pasáží, např. zmínka o Hazelině kamarádce Kate, ale v příběhu nebyla moc důležitá, takže to ani nevadilo).

Obdivuju Greena za to, kolik informací si o rakovině zjistil. A popravdě, pro všechny nemocné bych si přála, aby existoval lék jako phalanxifor.

"Rozsvítil jsem se jako vánoční stromeček, Hazel Grace."

Tuto knihu jsem přečetla dvakrát a určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím. Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi dojáky, sarkasmus, a mají po ruce kapesníky. Je to ten typ knihy, o které musíte ještě aspoň týden přemýšlet, abyste vůbec byli schopni udělat si na ni názor. A můj názor je, že je to jedna z nejlepších knih vůbec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lili | Web | 4. října 2014 v 21:50 | Reagovat

JOpe taky tak:DDD best ever

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama